PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EP prvotina pražských pocitářů byla před téměř třemi lety příjemným zjevením na naší kytarové scéně a logicky vytvořila auru očekávání plnohodnotné albové práce, které bylo kotoučem „Borderline“ velmi přesvědčivě naplněno. S potěšením mohu konstatovat, že všechny atributy, které jsem předchůdci vytýkal jsou reparovány. Větší prostor dostávají barevné instrumentální plochy, které jsou vybarveny z temperových tubiček obsahujících post rock, sludge metal a post hardcore s výrazným pochmurně citovým zabarvením.
Název alba „Borderline“ je i pojmenování syndromu, který způsobuje neobvyklé výkyvy nálad, silné deprese způsobené například tím, že člověk má strach být sám, na druhou stranu má strach i z přílišné blízkosti. Oběti tohoto syndromu se velmi často uchylují k sebepoškozování, neboť právě při něm mívají pocit, že doopravdy žijí. Pokud vám to připomíná jistý trend mezi mladými, kteří z toho udělali módní hnutí, pak nejste zcela mimo.
Ale vraťme se k hudbě FDK. Velmi vítám umírnění fragmentů se zpěvem a hlavně pak nový hlasový příspěvek, kterým je vokál kytaristy a klávesáka Baaba. Ten disponuje suchou brutální hrdelní polohou, která do hudby sedne jako ulitá. Choldův vokál je přesunut do pozadí a vyskytuje se jen velmi sporadicky v míře, která je přesně únosná pro to, aby fungoval jako zajímavé zpestření a dobarvení jednotlivých skladeb. Jednotlivé kompozice rozevírají široký vějíř motivů a žánrových kudrlinek, od poněkud ambientně působící brnkačky „DE 173“ až po hutné těžkotonážní riffování koketující s doom metalem. Většinou se staví na dvou, místy i tříkytarovém zápřahu a nenásilném pozvolném prolínání kytarových motivů. V široké škále se pracuje s dynamikou aranží, ojediněle se skladbou mihne noisový stín, drone doomové bahno i lehké náznaky zvonivého, volně plynoucího, ale temně působícího indie rocku. Hudební tvář FDK se dá poměrně dobře nazvat příbuzným švédských náladotvůrců z CULT OF LUNA, pokud bych měl bloudit po tuzemských krajích, asi bych hledal spřízněnost se stále syrovějším a méně mainstreamovým kultem zvaným LVMEN.
Nejsilnější skladbou kolekce je jednoznačně otevírák „Borderline“, který je po aranžérské stránce nejdotaženější a obsahuje emotivně i hudebně nejsilnější místa. Velmi zajímavá jsou i stylová zpestření v čele s výše zmíněnou vyklidněnou plochou nazvanou „DE 173“, popřípadě cinkavou křehce působící „Feelings Of Desire“. FDK natočili album, kterým se zařadili do přední linie tuzemských uskupení svého žánru a já pevně věřím, že dalším albem, které chystají nahrát na sklonku tohoto roku, svoji pozici jen upevní.
PS: Celkem by mne zajímalo, jak by vypadala přímá srážka hudebního směřování této kapely s elektronickou tvorbou, kterou se většina členů kapely zabývá mimo FDK.
FDK natočili album, kterým se zařadili do přední linie tuzemské post rock/metalové scény.
8 / 10
Cholda
- kytara, zpěv
Babb
- Babb - kytara, klávesy, hlavní zpěv
Vanja
- kytara, programování
František
- baskytara
Přéma
- bicí
1. Borderline
2. Last Race Again
3. Feelings of Dessire
4. Grim Creeper
5. DE 175
6. Alone
7. Schizofixtion
8. Hungover
Vydáno: 2008
Vydavatel: Redblack
Stopáž: 46:04
Produkce: FDK
Studio: Svárov, Ygloo, Švabik
Pokiaľ ide o hudobnú tvár FDK, porovnanie s CULT OF LUNA je skutočne na mieste. Nedá sa však povedať, že by to niekdajším FUCK DA KAROT výrazne uberalo na kvalite. "Borderline" je veľmi sympatickým a príjemným albumom, podľa môjho názoru rozhodne vydarenejśím, než je ostatná radovka LVMEN. FDK ním len potvrdili, že ich dobrá koncertná prezentácia nie je jedinou silnou stránkou, ktorou disponujú.
Moc dobrá placka
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.